
Pražský komorní orchestr (PKO) je jediným komorním orchestrem v České republice a jedním z mála orchestrů ve světě, který interpretuje svoje koncerty bez dirigenta. Tento unikátní způsob interpretace je prvkem, kterým se odlišuje od ostatních podobných těles. Těleso vzniklo v říjnu 1951 a iniciátory vzniku PKO byli hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze.

První nahrávkou orchestru byl Orchestrální kvartet Karla Stamice. Právě hudba starých českých mistrů z období klasicismu kolem tohoto českého skladatele je jednou z dominant interpretace PKO. Orchestr patří k nejžádanějším českým souborům, má za sebou vystoupení na nejprestižnějších světových festivalech, realizoval spoustu zámořských tournee v Asii i v obou Amerikách. Orchestr se zejména při nahrávání nevyhýbá i spolupráci s dirigenty. Je skvělým partnerem významných sólistů jako jsou: Emil Gilels, Paul Badura Skoda, Arturo Benedetti Michelangeli, Rudolf Buchbinder, Salvatore Accardo, Henryk Szeryng, Josef Suk, Maxim Vengerov, Jessie Norman, Barbara Hendrix, Heinrich Schiff, Uto Ughi, Boris Pergamenshchikov, Stefan Vladar, Mischa Maisky, Zuzana Růžičková, Ivan Moravec, Zdeněk Tylšar, Václav Hudeček, Michal Kaňka, ale také Sol Gabetta, Mirijam Gontzen, Davide Formisano, Sergej Nakariakov, Gábor Boldocki a další.
Sólisté velmi vítají možnost „řídit“ si svůj doprovodný orchestr a to přináší skvělé tvůrčí napětí pro obě strany a publiku tento způsob interpretace přináší nezvyklý umělecký zážitek, kvůli kterému rádi navštěvují koncerty tohoto žádaného špičkového tělesa.
Více na http://www.pko.cz.
Repertoárové možnosti tohoto uskupení se tedy otevírají především v hudbě klasicismu (Haydn, Mozart, raný Beethoven), zasahují však i do epochy vrcholného baroka (Bach, Händel, Vivaldi). Odpovídající nástrojové obsazení se ovšem vyskytuje rovněž v dílech raného romantismu (Mendelssohn, Schubert) a velmi často také v hudbě 20. století (Britten, Honegger, Prokofjev, Stravinskij).
Zcela samostatnou kapitolu tvoří pochopitelně hudba starých českých mistrů představovaná takovými jmény či rody, jako jsou Michna, Zelenka, Stamic, Benda, Dušek, Mysliveček, Vaňhal, Koželuh, Vranický, Rejcha, Jírovec, Voříšek a další. Značnou pozornost věnuje PKO samozřejmě Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů, hraje ale i řadu soudobých autorů, z nichž mnozí píší orchestru takříkajíc přímo na tělo.